Pro snadnější orientaci je zde k dispozici i kompletní mapa hry. V následujícím popisu najdete odkazy na jednotlivé lokace mapy jako čísla v kulatých závorkách. Herní příkazy, které máte provést, jsou velkým písmem a (tak jako ve hře) „cesky". Hra totiž bohužel nemá diakritiku, což je určitá nevýhoda, která je ale jistě bohatě vyvážena její celkovou atmosférou.
Upozornění: pokud nechcete jen slepě „nabušit" do počítače následující postup, nemusíte číst vše. Zkuste každou situaci nejprve vyřešit sami a teprve když si nebudete vůbec vědět rady, podívejte se do návodu. Je možné, že jste hru nedohráli kvůli nepatrnému detailu (z vlastní zkušenosti považuji za nejtěžší způsob, jak se dostat z komplexu hradního vězení) a stačí vám tedy jen malá nápověda. Pamatujte, že hru si doopravdy vychutnáte, jen když se na jejím dohrání sami přičiníte.
Začínáte v malé místnosti (1), odkud se nedá nikudy odejít. Je tu jen jakási váza, co může být v ní? Tedy: VEZMI VAZU, ROZBIJ VAZU, VEZMI KLIC. Teď už jste na tom podstatně lépe - kdo ale zkusí obligátní POUZIJ KLIC, ten se daleko nedostane. Ne, ne, v téhle hře na toto oblíbené slovo zapomeňte. Musíte pěkně napsat: ODEMKNI DVERE, OTEVRI DVERE a můžete konečně odejít - Z.
Na křižovatce (2) seberte meč (VEZMI MEC), který se tu jen tak povaluje. Teď vylezte N do místnosti hlídače (3). Hlídač je přítomen, musíte jednat rychle: ZABIJ HLIDACE. Když uděláte něco jiného... vyzkoušejte si to. Po hlídači něco zůstalo - VEZMI KLICE a D.
V tomto místě vás musím potěšit - předměty se nijak nepočítají, můžete u sebe nést cokoliv chcete, nepotřebné předměty tedy nemusíte odkládat. Některé předměty se ale vzájemně nesnášejí - to vám nyní přidělá trochu běhání.
Dojděte do místnosti (6), VEZMI SUD - jestli chcete vědět, co v něm je, tak si ho prohlédněte. Nemusíte dělat jen to, co je zde napsáno - občas si vyvolejte inventář, ať víte, co nesete a chcete-li z té hry něco mít, alespoň prozkoumejte předměty, se kterými se taháte.
Se sudem dojděte do kamenné komůrky (9), VEZMI PROVAZEK. Už víte, co je v sudu, provázek může sloužit jako doutnák, takže PRIVAZ PROVAZEK a POLOZ SUD. Nyní dojděte až do cely (8), kde se za vámi zabouchnou dveře. Máte klíče, takže v klidu VEZMI CHLEB, VEZMI VODU, ODEMKNI DVERE, OTEVRI DVERE (tuhle kombinaci už znáte) a pryč odtud - V.
Na stanovišti hlídačů (7) seberte louc (VEZMI LOUC) a vraťte se k položenému sudu do (9). Pokud vás teď napadlo, že jste si předchozí cestu se sudem mohli ušetřit, schválně někdy zkuste vzít sud, pak louč... a bude vám to jasné.
Stojíte tedy v místnosti (9), na zemi je sud s provázkem, v ruce hořící louč. ZAPAL PROVAZEK, potom odejděte J. Přes hustý dým v místnosti (10) nic nevidíte, proto VYLEJ VODU, trochu se rozkoukáte a VEZMI DREVO - bude se hodit později.
Teď se trochu projděte po královském paláci. Chodba, nádvoří, další chodba, kolem kašny až k padacímu mostu (15). Tady si musíte vybrat - tahat se dá za kdeco, správně je ale jen ZATAHNI ZA PAKU. Most se sklopí a východ (v tomto případě spíš západ) je volný! Teď běžte dvakrát Z (nespadněte do vodního příkopu), most se za vámi potichu zvedne.
Z lesní cesty (17) sejdete do hustého lesa (18) až je nakonec v (19) porost tak hustý, že nevíte, kudy kam. Tady si s námi autor trochu pohrál - východ z lokace (19) je možný všemi směry, kam se ale dostanete, je věc náhody. Zkoušejte tedy chodit tak dlouho, až se před vámi otevře pohled na rozlehlou krajinu - lokace (20). Pokud se dostanete zpátky na (18), musíte znovu Z a bloudit.
Teď se můžete maličko projít překrásnou jihočeskou krajinou, ale pozor, ať nikoho nepotkáte! Pobyt ve vězení vám ani vašemu oblečení na kráse nepřidal, spíše naopak. Oblečení ale můžete snadno vylepšit: zajděte na statek a v pokoji (26) si něco „vypůjčte" - VEZMI SATY, OBLEC SI SATY.
Teď již můžete klidně projít kolem zbrojnošů (27) a vstoupit do své vlastní tvrze (29). Pomocí V a N se dostanete do místnosti (31), kde potkáte své věrné druhy. Všichni jsou připraveni za vás bojovat, takže nečekejte a vydejte se vstříc nepřátelům.
Opusťte tvrz, vstupte do lesa (33) a projděte jím až na lesní paseku (35). Tady potkáte královy vojáky, které však snadno na hlavu porazíte (pokud s sebou máte svou družinu - bez ní sem nechoďte). Po úspěšné bitvě pokračujte hlouběji do lesa, až začnete opět bloudit (37).
Tentokrát je ale bloudění mnohem nebezpečnější - v lese je mnoho bažin a močálů, do kterých lze snadno zapadnout. Proto také není bloudění v tomto místě náhodné a existují cesty, jak lesem bezpečně projít. Pokud si chcete najít vlastní cestičku, musíte včas uložit pozici a zkoušet směry. Když zapadnete do bažiny, znovu pozici nahrajete a zkusíte to jinak. Abyste se tím ale netrápili zbytečně dlouho, našel jsem pro vás jednu celkem krátkou cestu: z (37) jděte J, V, S, J - ocitnete se na pasece (38), odkud ale můžete zase snadno zabloudit.
Vstupte tedy bez okolků do chatrče (39) a lesního muže podarujte skývou chleba (POLOZ CHLEB) - už chápete, proč jste ten plesnivý chleba s sebou tahali? Odměna je velkorysá - dostanete sekeru a navíc vám muž ukáže cestu (po tolikerém bloudění to opravdu potřebujete). Tím se dostanete do lesa (40), odkud vede jediná cesta - kupředu.
Nejprve ale vyzkoušejte nářadí - PORAZ STROM, VEZMI STROM a vydejte se na východ (GO EAST... ale ne, to tam nepište, samozřejmě V). Vodní příkop není snadné překonat, vy ale máte vše potřebné. Vyťukejte příkaz SKOC O STROMU a rázem jste na hradbách (42). Nikdo vás neviděl (škoda, ten výkon stál za to!), takže sejděte D na nádvoří (43) a seberte sirky (VEZMI SIRKY) - samozřejmě jsou to středověké sirky! Projděte úzkou chodbou, potom přes nádvoří, až dojdete k padacímu mostu (46). Je to v podstatě místnost (15), kde jste už kdysi byli, je tu však malý rozdíl - ovládací páku po vašem útěku zablokovali, takže s ní nejde hnout. Taková drobnost vás ale už nemůže zastavit - POLOZ DREVO, ZAPAL DREVO (klíny shoří), ZATAHNI ZA PAKU.
...a je to! Most padá, boty vašich zbrojnošů po něm duní, královská garda je za chvíli pobita - a král? Král je mrtev, ať žije král! Ať žije Jan ze Zvonkovic, kterého jste dovedli (pravda, s malou pomocí) až k vítězství.
