English Česky
  

 

aktualizováno:

 

Přispějte na provoz.

 

 

Aktuální komentáře
Sophia 2 (1)
Hlášení chyb (34)
Pariboro (5)
Renegade 1-3 (14)
Savage (17)
Marioso (1)
Krakout 1-5 (4)
Chase H.Q. 1-2 (5)
Mister Kung-Fu (4)
další ...

 

 

důležité odkazy:
Největší archív o ZX Spectru a vše kolem něj na světě.
Všechny nedávno vydané hry na jednom místě.
Největší databáze pouků, rad a návodů.
RZX videa - kompletní herní průvodci.
Mapy tvořené přímo z herních obrazovek.
České a slovenské speccy hry.

 

Historie ZX Spectra a Clive Sinclair

Málokdo z vás si asi uvědomil, že v dubnu 1992 uplynulo již 10 let od okamžiku, kdy v Anglii spatřil světlo světa počítač ZX Spectrum, který se pak stal v roce 1987 vzorem pro vznik skalického Didaktiku Gama a jeho pozdějších verzí Didaktiku M, Didaktiku Kompakt.

 

K desátému výročí narozenin Spectra se konala 2. května 1992 velká slavnost v University Conference Centre v Cambridge. Kromě členů redakcí časopisů Your Sinclair a Sinclair User a mnoha hostů zde bylo možno setkat se i s živou legendou - sirem Clivem Sinclairem. Kdo je tento muž s typickou pleší, plnovousem a brýlemi, všemi nazývaný "strýček Clive", otec Spectra, za své zásluhy poctěný šlechtickým titulem? Jaký je jeho životní příběh?

 

Pokud bychom uspořádali výstavku výrobků, které vzešly z hlavy Cliva Sinclaira, stačil by na to jeden větší stůl. Avšak jejich vliv na rozšíření výpočetní techniky mezi nejširší veřejnost se dá přirovnat k největším objevům historie. Nebude tedy na škodu, když si o tomto muži řekneme něco více.

 

Clive Marles Sinclair se narodin 30. června 1940 nedaleko Richmondu v hrabství Surrey. Se svými sourozenci, bratrem a sestrou, strávil dětství v rodině, kde otec i dědeček pracovali jako techničtí inženýři. Clive sice ve škole neměl s učením problémy, raději si ale užíval prázdnin, kdy se mohl celé dny věnovat činnostem, na něž neměl během školního roku čas a studoval obory, které neměl na rozvrhu. Vyhledával společnost dospělých, od nichž se mohl ledacos nového dozvědět, případně s nimi diskutovat. Dodnes o tom říká: "Lidé vám řeknou daleko více, když s nimi nesouhlasíte."

 

V deseti letech učitel matematiky na základní škole poznal, že nemá už Cliva co naučit a doporučil ho na střední školu. Clive těchto škol pak prošel několik a závěrečné zkoušky složil nejprve na Highgate School v roce 1955 a pak speciální zkoušky z fyziky a matematiky na St. Georges College.

 

Matematika Cliva zajímala nejvíce. Jako chlapec si navrhl kalkulátor, programovatelný pomocí kartiček z dětské hry. Aby to měl jednodušší, převáděl veškeré výpočty na kombinace nul a jedniček. Domníval se, že objevil Ameriku a byl později velmi zklamán, když zjistil, že objevil něco už dávno objevené - dvojkovou soustavu. Ve stejné době objevoval i taje elektroniky. Zajímala ho miniaturizace a vylepšování různých obvodů a výrobků. Jeho pokoj, plný drátků a součástek, byl často terčem posměchu celé rodiny, ale právě odtud si jeho přátelé odnášeli své zesilovače, radiopřijímače i komunikační systém pro jejich hry v lese. Clive pracoval tvrdě a poctivě, především v předmětech, v nichž nalezl oblibu. Měl tu výjimečnou vlastnost, vybrat si z dostupných informací jen ty nejdůležitější pro svou činnost. Předměty, které ho nezajímaly, ve škole prostě přehlížel. Raději během vyučování psal příspěvky do časopisu Practical Wireless (obdoba Amatérského Rádia).

 

V 18 letech měl vstoupit na vysokou školu, ale rozhodl se, že je schopen se vše naučit sám. Tři týdny před maturitou zakládá C. M. Sinclairs Micro Kit Co. Chtěl vyrábět elektronické výrobky, chtěl investovat, ale chyběly peníze. Nakonec se mu podařilo stát se asistentem vydavatele Practical Wireless. A když se tříčlenná redakční rada časem rozpadla, vedl jednu dobu časopis dokonce sám a ještě přitom měl čas na tvorbu nových obvodů, které pak samozřejmě na stránkách tohoto časopisu propagoval. Občas to sice nefungovalo, jak mělo, ale stížnosti čtenářů mu pomáhaly odhalovat chyby a omyly.

 

V roce 1958 je mu nabídnuto místo v nakladatelství firmy Bernard, kde pak Clive navrhoval a mnohdy i sestavoval elektronické obvody a jeho dva spolupracovníci je překreslovali a připravovali do tisku. Šéf firmy byl s Clivem spokojen a jméno Sinclair se objevilo v mnoha publikacích, které firma vydala. Velký Clivův sen o vlastní společnosti se vyplnil v roce 1961, kdy zaregistroval firmu Sinclair Radionics Ltd. Sestavil projekt miniaturního tranzistorového přijímače a hledal sponzora, který by dodal potřebné finance. Opět se stává redaktorem časopisu Instrumental Practice a brzy zde otiskuje svůj návod na stavbu tranzistorového zesilovače, pak následuje článek o použití tranzistoru do naslouchadel pro neslyšící. Prostřednictvím časopisu Clive navázal kontakty s mnoha výrobci polovodičů, kteří zase měli zajištěnu propagaci svých výrobků. Navíc měl Clive Sinclair geniální vlastnost, která se projevovala perfektním využitím prostoru při sestavování nejrůznějších obvodů a v jejich další miniaturizaci.

 

Clive pracoval v redakci IP do dubna 1963, ale už koncem roku 1962 se objevují v různých časopisech reklamy jeho firmy a zmínky o nejmenším zesilovači na světě s velkým výkonem, který se vešel asi na pětikorunu. Zájemců o výrobek bylo několik stovek, přitom se připravovaly další zesilovače a schémata. Clivovo minirádio Sinclair Slimline mělo takový ohlas, že ho nestačil ani vyrábět. Obchodní úspěch Cliva Sinclaira tkví v tom, že vždy dokázal přijít s něčím zcela novým, na trhu dosud neznámým.

 

Čas běžel dál a v roce 1979 se na trhu začaly objevovat první osobní počítače. Firma Commodore prodávala za 700 liber úspěšně svůj model PET, úspěšné byly i modely firem Tandy a Apple. Tyto výrobky však byly ještě příliš drahé a jen málo lidí mělo svůj počítač doma. Specializovaný tisk prorokoval do pěti let snížení ceny osobních počítačů na hranici 100 liber. Clive Sinclair se však rozhodl tento záměr realizovat během několika měsíců. A tak se v lednu 1980 na výstavě ve Wembley objevil první model superminiaturního počítače ZX-80, což byl tehdy nejmenší osobní počítač na světě! Stál 99.95 liber a prodával se i ve stavebnici za 79 liber!

 

Aby se dalo tak nízké ceny dosáhnout, sáhl Clive Sinclair k úsporným opatřením. Nejvíce se ušetřilo, když speciální monitor nahradil obyčejný televizor a paměťovou jednotku pouhý kazetový magnetofon. ZX-80 obsahoval procesor Z80A japonského výrobce NEC, poměrně velkou 4 KB ROM paměť obsahující interpretační překladač Basicu, text a grafiku v rastru 32 x 24 atributů, 1 KB RAM a interface pro připojení magnetofonu. ZX-80 byl určen pro "člověka z ulice", který se chtěl dozvědět trochu více o programování. Nejtěžší však asi bylo přesvědčit tyto lidi o tom, že se vůbec jedná o počítač a zlomit tak jejich vžitou představu o počítači, jako velkém přístroji umístěném v klimatizované místnosti, kde se chodí v plášti a otáčejí se velké cívky s programy. Copak se dá vůbec taková nicotnost, jako ZX-80, přirovnat k něčemu takovému? A proč by si měli lidé vůbec ZX-80 pořizovat?

 

Odpověď byla jednoznačná. ZX-80 znamenal okamžitý úspěch a během prvních minut prodeje bylo objednáno 10 kusů. Kancelář na Kings Parade byla ihned zavalena žádostmi o zaslání počítače na dobírku a problém s korespondencí a expedicí se zdál být větší než s vlastní výrobou. Ve stejné době se Clive Sinclair pokoušel uvést ZX-80 i na americký trh a prostřednictvím Nigela Searla z Bostonu ho pak prodával po celých Spojených státech. V září 1980 bylo prodáno už přes 20000 kusů ZX-80 a Clivova firma rostla den ze dne.

 

Obchodní úspěch byl tedy nečekaný a obrovský, ale je si třeba uvědomit, že to bylo i proto, že model ZX-80 neměl v té době žádnou konkurenci. Byl dokonce silně kritizován za své nedostatky. Basic byl totiž jen celočíselný (nepracoval s pohyblivou desetinnou čárkou), podporoval maximálně pětimístná čísla a rovněž záznam dat na magnetofon měl své mouchy. Mnoho výhrad se sneslo i na nekvalitní membránovou klávesnici. I tak se však splnil Sinclairův velký sen, vytvořil první "lidový počítač", kterého se prodalo celkem asi 50 tisíc kusů! V září 1980 se pak dalo koupit přídavná paměť RAM o velikosti 16 KB, která se dala připojit na sběrnici vzadu. Rovněž s ní byly určité potíže, byl to však opět krok vpřed.

 

Další Sinclairův model ZX-81 byl dán do prodeje v březnu 1981. Obsahoval nový speciální čip, který na objednávku vyrobila pro Sinclaira firma Ferranti, tehdejší špička mezi výrobci zákaznických obvodů. Tak tedy vznikla známá ULA, obvod, který nahradil 18 integrovaných obvodů původního ZX-80 a cena počítače tak mohla poklesnout na 69.95 liber! Nový počítač již obsahoval v 8 KB ROM celkem kvalitní Basic s desetinnou čárkou, vědecké funkce, jenom paměť RAM zůstala na pouhém 1 KB. Počítač byl umístěn v elegantní černé plastikové skříňce a měl opět tradiční membránovou klávesnici. Clive Sinclair dokonce za snížené ceny dodal ZX-81 včetně přídavné paměti o velikosti 16 KB a minitiskárny do 2300 anglických škol. Počítači se dostalo příznivého hodnocení v časopise Personal Computer World, který nazval Sinclaira "strýčkem Clivem". Minitiskárna ZX Printer, která tiskla na speciální metalizovaný papír šířky asi 10 cm, 32 znaků na řádek, se dala bez problémů připojit ke sběrnici ZX-81.

 

Tisíce licenčních kusů ZX-81 se prodávalo v USA pod značkou Timex TMS-1000, dále pak v Japonsku a mnoha dalších zemích. Majitelů tohoto malého zázraku přibývalo i v naší republice a dodnes jej mnozí opatrují jako velkou vzácnost. Koncem ledna 1982 bylo na celém světe v provozu asi 300 tisíc ZX-81 a prodávalo se 15 tisíc kusů měsíčně, v licenci pokračovala výroba pro americký trh u Timexu. V únoru 1982 bylo vyrobeno již půl miliónů kusů a obrat Sinclairovy společnosti byl 30 miliónů liber. Spolu s prodejem počítače rostlo i množství malých firem, které vyráběly pro ZX-81 software, periferní zařízení a různé další aplikace, množily se kluby uživatelů ZX-80 a ZX-81, vycházejí knihy o programování obou počítačů. Majitelé ZX-81 si mohli vybírat z množství programů, několika druzích a kapacitách přídavných pamětí, přibývá knih, výukových programů, zvukových generátorů a přídavných klávesnic.

 

Lidé se učili programovat a objevili kouzlo využití počítače v každodenním životě. Brzy zatoužili po opět výkonnějším počítači a čekali, že jim ho dodá Clive Sinclair. Trh se pomalu nasycoval, technici v Sinclair Research však již pracovali na dalším modelu, původně označovaném jako ZX-82. Ten spatřil světlo světa v dubnu 1982 pod názvem ZX Spectrum. Hardware Spectra navrhl Richard Altwasser a software, který vycházel ze ZX-81, se zrodil v hlavě Steva Vickerse. Nabízeny byly dvě verze - jedna se 16K RAM za 125 liber a druhá se 48KB RAM za 175 liber. Měsíčně se vyrábělo asi 20 tisíc Specter a model 48K se prodával 8x lépe oproti modelu s pouhými 16KB RAM. Předpoklad výroby na rok byl 300 - 400 tisíc kusů. Pro zajímavost, model 48K stál na německém trhu coby novinka 725 marek.

 

ZX Spectrum byl každopádně daleko lepší a univerzálnější počítač než ZX-81. Hlavní předností byla nízká cena, osmibarevná jemná grafika, nová ULA, zvukový generátor a vcelku kvalitní přenos dat na kazetový magnetofon. Jeho hlavní konkurent, počítač BBC Micro, měl sice velmi kvalitní klávesnici, ale taky daleko vyšší cenu. Spectru se opět dostalo i kritiky v odborných časopisech. Nejvíce to schytala nekvalitní "gumová" klávesnice, celková pomalost, slabší grafika i Basic a ještě pár dalších drobností. Kritici však mohli psát, co chtěli, Spectrum se stalo určitě nejúspěšnějším domácím počítačem všech dob! Počítač pronikl do domácností i do škol a samozřejmě i k nám do republiky. Vznik Spectra vyprovokoval mnoho programátorů k tvorbě mnohdy velmi dobrých her i systémových programů a brzy se objevily i firmy zabývající se výlučně produkcí a distribucí softwaru. Často je vedli mladí lidé, kteří se naučili programovat z knih a příruček.

 

V únoru 1983 se Spectrum objevuje v nabídce různých obchodních domů po celé Anglii. Prodalo se přes 200 tisíc kusů poštou a týdně 15 tisíc přímo. Spectrum proniká k zájemcům v mnoha desítkách zemí celého světa. Stále častěji jsou obléhána oddělení s počítači v obchodních domech dětmi, které si zde zkoušejí první soutěživé i konverzační hry, aby pak našly Spectrum pod vánočním stromkem. Spectrum se stává počítačem pro děti i rodiče. Při příležitost svých 43. narozenin byl Clive Sinclair předsedkyní vlády Margaret Hildou Thatcherovou povýšen do šlechtického stavu a mohl si tak připsat ke svému jménu titul "SIR". Jako důvod bylo uvedeno, že sir Sinclair se zasloužil se svou firmou o to, že britská elektronika se stala vlajkovou lodí technického rozvoje.

 

V červenci 1983 si lze objednat nové periférie ke Spectru. Je to Interface 1 a 2, později i často kritizovaný Microdrive, které měly nahradit nedokonalé magnetofony a drahé disketové jednotky. Na trhu se udržely asi dva roky a pak byly staženy. Dodnes je však mnoho uživatelů shání pomocí různých inzerátů a některé anglické firmy dodnes (pohybujeme se v roce 1992) doprodávají jejich zásoby. Spectrum bylo licenčně vyráběno i firmou Timex pro americký trh. Byl dokonce vyvinut model TMS-2068, jakési Super Spectrum s 24 KB ROM paměti, vylepšeným Basicem i grafikou, bohužel i zvýšenou nekompatibilitou, proto se příliš neprosadilo.

 

Tým Cliva Sinclaira však pracoval dále a připravoval zcela nový a výkonný model počítače - Sinclair QL, který měl být vysoce výkonným nástupcem Spectra. "Kvéelko" bylo vybaveno 16-ti bitovým procesorem Motorola MC 68008, 48KB ROM, standardně 128KB RAM, která šla rozšířit až na 640 KB a jako paměťové médium mělo zabudované dva Microdrivy s kapacitou po 85 KB. Mělo zakomponováno i dvě rozhrání RS-232 a bylo počítáno i s možností propojit několik QL do počítačové sítě! Tento zcela jistě výborný počítač však doplatil na nevhodně načasovanou reklamní kampaň, která započala v lednu 1984, kdy QL ještě nebyl zcela dokončen a měl spoustu nevychytaných chyb. Počítač, který měl původně být Clivovým triumfem, se tak stal začátkem konce. Předem vychvalovaný operační systém byl nakonec nahrazen jiným s mnoha chybami, cena 399 liber nebyla nejmenší, počítač byl navíc nekompatibilní se Spectrem a softwaru bylo pramálo. Tisíce zájemců, kteří podlehli reklamě a zaplatili předem asi 5 miliónů liber, však muselo dlouho čekat na dodání prvních počítačů. Za předčasnou nabídku a reklamu byl sir Clive silně kritizován a jméno jeho firmy značně utrpělo. QL byl sice postupně dopracován a vylepšen, jeho osud byl však již zpečetěn. Nicméně nutno uvést skutečnost, že ještě dnes (opět v roce 1992) lze ve Vídni koupit pravidelně vycházející anglický časopis pro majitele Sinclair QL, což vypovídá mnohé o jeho kvalitách.

 

Z nevhodně zvolené reklamní kampaně se Sinclair poučil a další model, Spectrum Plus, byl v roce 1984 na veřejnosti ohlášen až 24 hodin před tím, než jej bylo možno koupit. Jeho cena byla 179 liber a skříňka počítače včetně vylepšené klávesnice byla ve značné míře převzata z modelu QL. Jinak bylo zapojení počítače v podstatě shodné s klasickým Spectrem, přidáno bylo tlačítko Reset. "Plusko" se z počátku prodávalo vcelku dobře, to ovšem nemělo dlouhého trvání. Zájem postupně klesal, trh se nasycoval.

 

Další neúspěšný a nepotřebný projekt sira Cliva, elektrické vozítko C5, jen odčerpal finance, kterých se začalo nedostávat a firma se tak v průběhu roku 1985 postupně zadlužuje. Na světlo se dostávají zmínky o možném prodeji firmy milionáři Robertu Maxwellovi, z obchodu však nakonec sešlo. Dluhy sir Clive částečně splácí velkým výprodejem modelu QL za nízké ceny. Do této situace přichází na anglický trh v lednu 1986 poslední model, Spectrum 128K. Tento počítač disponoval 32 KB ROM, 128 KB RAM, která byla organizována po 16KB stránkách, výstupem RGB, novinkou byl tří kanálový zvuk a skříňka i klávesnice vycházely z modelu Spectrum Plus. Stodvacetosmička byla však již koncem roku 1985 vyráběna ve Španělsku firmou Investronica. Peníze pro tento projekt totiž přišly právě ze Španělska.

 

Bohužel to již byla labutí píseň kdysi slavné a prosperující firmy. Sedmého dubna 1986 se svět dozvěděl, že firmu Sinclair kupuje úspěšný podnikatel Alan Sugar se svou firmou Amstrad za 5 miliónů liber. Amstrad odkoupil rovněž veškeré zásoby vyrobených Specter za 11 miliónů a právo vyrábět dále další modely pod značkou Sinclair. Firma Amstrad pak opravdu ještě vyrobila model Spectrum Plus 2 s pamětí o velikosti 128 KB a zabudovaným magnetofonem ve zcela nové skříňce s kvalitní klávesnicí. V roce 1987 následoval ještě model Spectrum Plus 3, který byl místo magnetofonu vybaven disketovou jednotkou, ovšem nestandardních rozměrů tří palců, který byl typický pro firmu Amstrad. Podle nepotvrzených anglických údajů vyrobila firma Sinclair Research asi 4 milióny standardních Specter. Připočteme-li "pluska", "stodvacetosmičky", "plus dvojky" a "plus trojky", bude toto číslo nutno o dost zvýšit.

 

Clive Sinclair však nesložil ruce do klína ani potom. Založil novou firmu Cambridge Computers Ltd a už v polovině roku 1987 nabízel přenosný počítač Z-88 o rozměrech 29 x 21 x 2 cm. Bylo by zajímavé vědět, jaké jsou osudy sira Cliva Sinclaira dnes. Pokrok letí mílovými kroky kupředu a co nás vzrušovalo v roce 1982 je dnes už zaprášenou minulostí, nad níž dnes majitelé Amigy nebo ST ohrnou nos. Všichni majitelé Didaktiků by ale měli vědět, že v srdci jejich počítače, operačním systému v ROM paměti, se původně od adresy 5433 nacházel text: "© 1982 Sinclair Research Ltd" a že pravým otcem jejich více či méně podařené kopie Spectra byl legendární sir Clive Sinclair, který je po právu všemi nazýván jako strýček Clive. A snad to nepřeženu, řeknu-li, že jako otec ZX-80, ZX-81 a hlavně ZX Spectra všech verzí, zůstane navždy v našich srdcích. Po deseti letech jeho Spectrum stále žije a doufejme, že nám všem, kteří ho máme, ještě pár let vydrží.

 

Na serveru Živě vyšel nedávno zajímavý článek mapující hardwarovou historii ZX Spectra, kde najdete podobné informace jako tady, ale vše je navíc doplněno spoustou obrázků.

 

Publikováno: 2. 6. 2002 | Doplněno: 1. 4. 2003 | Zdroj: FIFO 17 | Vložit nový komentář...

Vložil: BildoVloženo: 10. 07. 2012, 07:11:26
Jj, dik. Ja si to trosku cetl, a hned se mi to vybavilo. Nejak jsem pak nezkoumal, co je pod clankem.
Vložil: solaris104Vloženo: 09. 07. 2012, 16:10:47
Vzdyt pod clankem je uveden zdroj? FIFO 17
Vložil: BildoVloženo: 09. 07. 2012, 15:38:43
Tenhle clanek byl kdysi v casopise BIT. Asi mam ten Bit jeste doma. A pak tusim i v casopise FIFO. Ale dobre cteni. ;)
Vložil: tomasczVloženo: 09. 07. 2012, 00:41:10
Perfektni clanek!
Obsahuje sice misty stylisticky slabsi mista, ale jinak kompletni a doopravdy opravdu moc povedny pocteni.

 

 
 
Poslat e-mail autorovi stránek ... pavero(a)post.czNahoru ...
  Speccy.cz
Valid HTML 4.01 Transitional TOPlist